OICW

Kaňte mé slzy, řekl policista...

Času Dost

Všichni to známe: "Rychlík Rxxx z Prahy do Plzně bude o 30 minut opožděn, vážení cestující omluvte prosím zpoždění vlaku...". Ano řeč je o jedné nejmenované vlakové společnosti, se kterou měla většina z nás alespoň jednou, co dočinění. Když jsem byl malý, měl jsem rád vláčky a rád jsem jezdil vlakem. Vlakem rád jezdím dodnes, protože to pro mě má jisté osobní kouzlo, ale...

Velký Bratr tě sleduje (3)

451° Fahrenheita je teplota při které se vznítí papír. Podle Micheala Moora je 9/11 teplota, při které hoří svodoba. Jedna česká kapela má písničku, ve které se zpívá: "je to tady pohřeb tý lidský svobody, zbejvá jen vyvěsit černý prapory..." BIS tlačí na vládu, aby jim povolila přímý přístup k provozním datům mobilních operátorů. Vítejte u dalšího dílu našeho seriálu "Velký Bratr tě sleduje".

Výprava do minulosti

Poslední zářijová neděle začínala nevábně. Venku byla zima a po krajině se líně převalovala mlha. O půl desáte vyrazil z Lysé nad Labem poloprázdný osobní vlak. Minul starou, opuštěnou budovu skladiště vjel do té mlhy. Jak se blížil ke svému cíli, mlha okolo houstla. Lidé uvnitř mlčky sledovali bílou tmu za okny a potají přemýšleli, co se z té mlhy vynoří a jestli je vlak doveze, tam, kam má - na ono bohem zapomenuté místo.

Velký Bratr tě sleduje (2)

Už je to nějaký ten pátek, co jsem zde napsal krátký příspěvek na toto téma. Myslel jsem si, že Orwellův román "1984" je dostatečným varováním. Také jsem si říkal, že tzv. "Patriot act" je jen americká vymoženost, že Evropa je natolik osvícená, že by přece nepřipustila špiclování svých občanů. Inu, mýlil jsem se, neb mýliti se je lidské. Tento týden prošel oběma komorami parlamentu kontroverzní zákon umožňující snažší odposlouchávání. A to vše prosím bez jakéhokoliv mediálního rozruchu a ohlasu. Navíc senátoři o něm ani moc nediskutovali.

Víra - přežitek?

Taková malá úvaha o víře, která se v mé hlavě rodí nějakou tu dobu. Nyní nazrál čas formulovat myšlenky a podělit se o ně s vámi.

Křižovatky

Budoucnost jedince je věc značně nejistá. Můžeme říkat, že zde má svou roli osud. Možné to je, avšak ja věřím, že do velké míry si svoji budoucnost tvoříme sami. Především rozhodnutími, která činíme.

Povídky o sto slovech

Jednou, dobrá už je to delší dobu, jsem se zúčastnil na jedné stránce prazvláštní souteže, totiž napsat anglicky (jedná se o anglickou komunitu) povídku o sto slovech. Každý mohl napsat povídek, kolik chtěl. Hodnotili poté čtenáři. Dneska jsem na ně narazil při brouzdání po disku, tak se o ně s vámi dělím.

Čekání na Godota

Život každého z nás je vlastně čekání. Když už nic jiného tak alespoň čekání na smrt. Je jen na nás, jak si takové čekání "ukrátíme", či čím jej zpříjemníme. Pak ale existuje ještě jiný druh čekání. Čekání zbytečné, čekání na něco, co možná ani nepřijde. Dalo by se říci flákání.

I´ll find my way home

Dobrá, kde začít. Snad osvětlit ten název. Nejsem příznivcem anglických nadpisů na českém webu, ale překládat názvy písniček je dle mého zvěrstvo. Nadpis dnešního článku jest totiž názvem jedné písničky od Vangelise (zpěv Jon Anderson), která mi přišla k dnešku velmi výstižná.

Démoni našeho života

Každý má své démony. Já, vy, zkrátka každý z nás má svého, mnohdy i svoje. Já dneska nad jedním takovým konečně zvítězil, i když to možná bylo vítězství Pyrrhovo.

(stránka 1 z 2) Starší články >>> (celkem článků: 18)

Sekce