OICW

Času Dost

Všichni to známe: "Rychlík Rxxx z Prahy do Plzně bude o 30 minut opožděn, vážení cestující omluvte prosím zpoždění vlaku...". Ano řeč je o jedné nejmenované vlakové společnosti, se kterou měla většina z nás alespoň jednou, co dočinění. Když jsem byl malý, měl jsem rád vláčky a rád jsem jezdil vlakem. Vlakem rád jezdím dodnes, protože to pro mě má jisté osobní kouzlo, ale...

Začněme pěkně popořádku, tedy v sobotu 1.8. letošního roku. Jeli jsme s přáteli do Sušice užít si trochu těch vodních radovánek na řece Otavě. K čemu se mačkat v autobuse, když je vás šest a jedete na vodu? Jasně, že pojedeme vlakem, a tak jsme jeli. Rychlík Praha - Plzeň vyjíždějící z Hlavního nádraží ve 1206 měl však deset minut zpoždění. Trošku zvláštní, uvážím-li, že železný oř ve výše jmenované stanici svou pouť na Plzeň teprve začíná, nemyslíte?

Inu, nevadí, snad to stihneme, rychlíky na sebe čekají. Chyba lávky, nyní na sebe vlaky čekají jen pět minut a přípoj z Plzně do Horažďovic jsme minuli při vjezdu na Plzeň Hl. n. Paní na pokladně byla nesmírně ochotná a podívala se, co z Plzně jede do Horažďovic, našla celkem dva vlaky (světe div se, stejné, jako IDOS o pár chvil později), ale nebyla vůbec schopná nám říct, jakým vlakem se pak dostaneme z Horažďovic do Sušice a zda ten jede z Horažďovic předměstí nebo odkud vlastně. A to už nemluvím o jejím otráveném postoji.

Tolik tedy ke službě zákazníkům, když mi kvůli neschopnosti eisenboňáků ujede vlak. Zbytek cesty proběhl v relativně klidném duchu. Humor nastal při zpáteční cestě - po cestě z Čejetic do Českých Budějovic nachází se město proslavené vařením piva - Protivín. Zde jsme čekali přibližně deset minut, ačkoliv jsme měli postavenou vlakovou cestu a na trati před námi bylo volno. Na vedlejší koleji se totiž posunoval nákladní vlak - jasně, nákladní doprava vydělává, cestující počkají. Mimo jiné jsme si vyslechli hlášení o třiceti minutovém zpoždění nějakého rychlíku z Prahy už nevím ani kam. V Budějovicích jsme měli na přestup asi tak minutu a pak se náš rychlík do Prahy rozjel - tentokráte s námi na palubě.

Představitelé oné drážní společnosti se neustále nechávají slyšet, jak je osobní doprava prodělečná, jak musí zvyšovat ceny jízdného, jak nemají na to a tamhleto. A vinu svalují na cestující, kteří s nimi nechtějí jezdit. Ale čemu se diví? Kvalita jimi poskytovaných služeb na republikových spojích (nemluvím o příměstských, tam jsem celkem spokojený, ačkoliv jsem jich mnohokrát nepoužil) naprosto neodpovídá ceně. Naprostá většina vozového parku je více než 30 let stará. Vozy druhé třídy mají rozpadlé sedačky, ze kterých člověk, co chvíli sklouzává, polovina vybavení chybí nebo je nefunkční a záchodky jakoby občas vypadly z nějakého hororového filmu. To si pak člověk dvakrát rozmyslí, zda-li si nekoupí levnou jízdenku například žlutým autobusem.

To, co se zde vydává za první třídu a platí se za to nehorázné sumy, funguje například v Německu jako druhá třída. Zrovna dnes se objevila zpráva, že Dráhy chystají ze západu nakoupit staré vagóny na obnovení vozového parku. Tak trochu ironie, ale není se čemu divit, naše vyřazené Karosy zase fungují na Ukrajině, tak proč by u nás nemohly jezdit vyřazené vagóny třeba z Německa.

Odhlédnu-li od vozového parku, stojí za zmínku i postoj k zákazníkům a úroveň služeb. Lehce jsem se toho dotkl v úvodu. Pominu-li cenu, která se mi zdá neúměrná kvalitě služeb, viděl bych místo pro zlepšení především, co se dodržování grafikonu týče. Samozřejmě, občas se stane nějaká nenadálá událost a vlak se zpozdí, ale je vůbec možné, že o zpožděných vlacích slýcháme dnes a denně? Kapitola sama pro sebe jsou pak slevy pro studenty.

Ještě před rokem fungovala přes léto zvýhodněná cena pro lidi mladší 26 let, která letos prostě neexsituje, ale fajn, je přeci krize. Dobrá, mám ústa a zeptám se: "máte také studentské slevy?" "Ano," odpoví mi pokladní a už mi tiskne studentský lístek Benešov - Praha. Koukám na cenu 32Kč a říkám si, že je to skvělé jet z maturitního plesu kamarádky do Prahy tak levně. Vystřízlivění se dostavilo o pár minut později, když jsem byl panem průvodčím tázán, zda mohu předložit průkaz studenta. Usmál jsem se a podal mu ISIC kartu, která má mezinárodní platnost (alespoň v zemích, kam se běžně dostanete). Pan průvodčí se však ptá na nějakou speciální oranžovou kartičku, kde máte vyplněno odkud kam dojíždíte do školy, zprvu jsem si myslel, že blázní nebo mám jen zlý sen způsobený tour de bar do brzkých ranních hodin, ale nic takového.

Nyní jsem poučen - studentské slevy platí jen na spoji z vašeho bydliště do místa školy a zpět. Kde to jsme? To je jako, kdyby mi permanentka na pražskou MHD platila jen pro cestu Dejvická - Malostranská. Takže asi tak vážení přátelé. Vlakem jsem jezdíval rád a i nyní má cesta vlakem své nezaměnitelné kouzlo. Bohužel celkový dojem kazí společnost vlaky u nás provozující a fakt, že naše krásná nádraží jsou měněna na sterilní "Euro zástávky" z betonu, železa a skla a pohled z vlaku se začíná omezovat na betonový protihlukový zátaras.

6. 8. 2009 17:56 | OICW | Ze života | Ohlasy: Diskutovat! | Přidat ohlas | Přečteno: 200 000 krát | Trvalý Odkaz