poselstvi

Každý se rozhodne

dříve nebo později v blížícím se posledním Božím soudu na konci tohoto časového cyklu a působení negativního stavu.

Týká se to každého stvoření, každého člověka nejen zde ale i ve vesmíru, když Bůh v lidském Božství, v nové své přirozenosti a jménu Pán Ježíš Kristus položí otázku, zda chceme dál žít v pozitivním stavu v Božím království, nebo dále v (tomto zlém) negativním stavu. Bůh je mocný DUCH – Pán Stvořitel i Spasitel všeho stvoření, sděluje a koná. Je moudrá láska, která dává život, se životem i svobodu rozhodování a se svobodou dává i odpovědnost za svá rozhodnutí na základě zákona příčiny a následků.
Boží Absolutní láska a Absolutní moudrost je základem sdílení, Absolutní účelné tvořivosti. Bez Boha není život, nic pravdivého, dobrého, spravedlivého a pozitivního, tak jako v tomto negativním stavu, ve kterém žijeme. Stále koná pozitivně, progresivně, pokrokově k lepšímu. Stanovil řád, principy, zákony a aspekty. Každý lidský tvor nosí v sobě Duchovní mysl, sídlo svého „já jsem“ a přítomnost Pána Ježíše Krista. Záleží na nás, co my chceme, zda být v jednotě a souladu s Bohem – Pánem Ježíšem Kristem, nebo být jeho odpůrcem.

Boží království se vyznačuje jako pozitivní život v aspektech:
Lásky, čistoty, dobra, náklonnosti, spravedlnosti, vůle, intuice,
tvořivosti, vcítění, hřejivosti, také moudrosti, pravdy, rozumu,
logiky, racionality, myšlení, konání.

Negativní stav se projevuje ve svévoli, sobectví, chamtivosti,
převrácenosti, lži, klamu, v agresivitě, zlu , v panování a
nesvobodě, ve válkách.
Ve zvláštním smyslu, láska, dobro, náklonnost a pozitivní skutky jsou vždycky překrásné. Moudrost, pravda, víra, logika a rozum jsou vždy elegantní.

Boží soud neprobíhá jako nějaká parádní soudní procedura, jak to líčí doslovný smysl v Bibli Svaté. Začíná předně PŘIBLIŽOVÁNÍM pozitivního stavu do sousedství negativního stavu. Přijde-li intenzivní pocit lásky a dobroty a čistoty, stavu moudrosti a pravdy do těsného kontaktu se členy negativního stavu, stává se pro ně zcela nesnesitelným. Zakoušejí bídu a utrpení přirozenou jejich vlastní povaze. Přítomnost pozitivního stavu vynáší ven z negativního stavu jenom to, co patří k jeho pravé povaze.
Ale tím, že jsou v zevnějšnostech, věříce, že všechno přichází zvenčí, domnívají se členové negativního stavu, že toto utrpení a bída jsou zevního původu, totiž, že přicházejí od Boha, Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejích andělů, duchů a svědků.

V současnosti negativní stav dosáhl bodu či roviny, za nimiž je možné jedině jedno: Úplné a plné vítězství negativního stavu na této planetě beze stop něčeho pozitivního. Takže v tomto bodě je každý v negativním stavu soustředěn na to, aby se přivodilo závěrečné „vítězství“ negativního stavu na této planetě a ustanovila se bezkonkurenční vláda pseudotvůrců. Od této chvíle je jen jedna pozitivní cesta, ta, co je vytyčena v poučkách Nového zjevení. Je to Boží cesta lepšího života. V této souvislosti, ve své pravé podstatě, převyšuje Nové zjevení všechna jiná dosud poskytnutá sdělení.

Poslední soud je správně považován za CYKLICKÝ PROCES, jenž má platnost pro stav a postavení jedince, jedné společnosti, jednoho národa, jednoho lidstva či čehokoliv tohoto druhu, jedné planety, jedné sluneční soustavy, jednoho vesmíru, jedné dimenze, veškerého Stvoření a celého časového cyklu. Jakmile užitečnost jakéhokoliv stavu nebo okolností splní svůj účel a je zcela vyčerpána - ať se to týká života jednotlivce či života v celém časovém cyklu, nastává jeho poslední soud, kdy všechny aspekty životního projevu jsou pečlivě zváženy a posouzeny, načež dochází k tomu, že do jsoucna a bytí vstupují pro všechny účastníky nové okolnosti a nový stav.

Každý je souzen podle kvality a obsahu svého duchovního stavu a jak kdo projevoval a užíval všechny své schopnosti, dary a talenty a jaké záměrné a motivační faktory byly pohonnou silou v jednotlivcově chování, postojích a vztazích. V tomto nejzazším smyslu –v duchu tohoto posledního pojímání tohoto procesu - není poslední soud nic jiného než ohodnocení toho faktu, který určuje, do jaké míry nějaký jedinec či veškerý časový cyklus projevil, zpřítomnil a uskutečnil ten aspekt duchovnosti a Boží přítomnosti v něm, jimiž byl nadělen Nejvyšším. V OBECNÉM smyslu znamená poslední soud PROCES CELKOVÉHO OHODNOCENÍ jakéhokoliv stavu, místa, podmínek, chování, postojů, životního stylu nebo cokoliv, co máte a co vyčerpalo svou užitečnost a co nemůže déle sloužit ospravedlnitelnému cíli. Ve chvíli, kdy to nastane, určí se, jak lze ospravedlnit pokračování takovéto situace. Ospravedlnění jakéhokoliv jsoucna a bytí je určeno užitečností, jakou prokazuje pro dobro veškerého Stvoření. Když se jejich užitečnost vyčerpá, pak se musí ukončit a nahradit něčím, co požadovanou užitečnost nabízí. Kvalita, obsah, kvantita a míra vyplnění určí osud všech těch, kdo demonstrovali a obrazně ukázali, jak vypadá taková užitečnost. Po skončení jejich poslání sami určí, co obdrží jako odměnu či odplatu a jaké bude jejich postavení v rámci příštího kroku jejich užitečného úsilí.
Aby poslední soud byl spravedlivý a poctivý, musí dojít k plnému otevření paměti a k odstranění nevědomých duševních procesů. Toto je první akt posledního soudu. Nikdo nemůže být souzen, aniž se nejdříve SEZNÁMÍ S ÚPLNOSTÍ SVÉHO stavu a s obsahem celé SVÉ mysli.
Pokud však existuje negativní stav, je pro jeho členy právě tento stav nevědomosti a nevědomých duševních pochodů pravým životním stylem. Proto, aby se udržela rovnováha, jsou pomocí takových periodických navštívení dopraveni do intermediálního světa, kde nevědomé procesy zmizí a jejich paměť se všemi vzpomínkami je OTEVŘENA. V tomto stavu pak mohou být souzeni. Díky tomu faktu, že jenom Pán Ježíš Kristus je schopen otevřít jejich paměť a eliminovat jejich nevědomé duševní pochody, vypadá to tak, JAKO BY Pán Ježíš Kristus osobně soudil tyto lidi. Ve skutečnosti však jsou to samy JEJICH PAMĚTI a JEJICH ČINY, které působí v roli soudce, poroty a popravčího - použije-li se v popisu tohoto procesu rčení vašeho jazyka.
Jde o poslední soud nad nynějším časovým cyklem. V tomto spoluoznačení je poslední soud proces, v jehož průběhu všichni členové pozitivního stavu učiní konečný, životně a osudně nejzávažnější výběr ze všech ohledně té představy, že mohou kdykoliv odmítnout opětovat Lásku a Moudrost Pána Ježíše Krista, považovat Ho/Ji za pravého a jediného Boha, Jediného Nejvyššího Nedělitelného a považovat Ho/Ji za svého Stvořitele a Jeho/Její duchovní principy za pravdivé a jediné zdroje života. Byla to tato představa, kvůli níž bylo dovoleno aktivovat negativní stav v rámcích přítomného časového cyklu.

25. 5. 2010 12:06 | poselstvi | Ze života | Ohlasy: Diskutovat! | P�idat ohlas | P�e�teno: 200 000 kr�t | Trval� Odkaz

{FAZOLE}